Kvůli nízké hustotě titanové slitiny je také nízká setrvačnost toku kapaliny a nízká tekutost roztaveného titanu způsobuje nízkou rychlost odlévání. Povrch a vnitřní povrchy titanových odlitků ze své podstaty obsahují póry a další vady, které mají významný negativní dopad na kvalitu titanových odlitků. Následující hroty pro povrchovou úpravu titanového výkovku jsou uspořádány v následujícím pořadí:
nejprve odstraňte povrchovou reakční vrstvu
Primárním prvkem ovlivňujícím fyzikální a chemické vlastnosti titanových odlitků je povrchová reaktivní vrstva. Aby se dosáhlo přijatelného leštícího účinku, musí být před broušením a leštěním titanových odlitků zcela odstraněna povrchová kontaminační vrstva. Moření lze použít k důkladnému odstranění povrchové reakční vrstvy titanu po pískování.
1. Pískování: Hrubé otryskání bílým korundem funguje dobře pro pískování titanových odlitků a použitý tlak je nižší než tlak používaný pro neušlechtilé kovy, který se obvykle udržuje pod 0,45 MPa. Protože když je vstřikovací tlak příliš vysoký, písek narážející na titanový povrch vytváří intenzivní jiskry a zvýšení teploty může reagovat s titanovým povrchem a způsobit sekundární znečištění a degradaci kvality povrchu. Během 15–30 sekund by měl být odstraněn pouze lepkavý písek, povrchová slinutá vrstva a část vrstvy oxidu na povrchu odlitku. Je důležité rychle odstranit zbývající strukturu reaktivní vrstvy na povrchu pomocí chemického moření.
2. Moření: Moření může rychle a plně odstranit vrstvu odezvy povrchu a zároveň zabránit kontaminaci povrchu dalšími materiály. Jak systém HF-HCl, tak systém HF-HNO3 lze použít k moření titanu, avšak systém HF-HCl absorbuje více vodíku než systém HF-HNO3. Výsledkem je, že koncentrace HNO3 může být upravena tak, aby se snížila absorpce vodíku a rozjasnil povrch. HF je často přítomen v koncentracích mezi 3 a 5 procenty. HNO3 by měla být přítomna v koncentracích 15 až 30 procent.
za druhé: Ošetření vady odlitku
Technologie izostatického lisování za tepla může eliminovat vnitřní otvory a vady smrštění, ale ovlivňuje přesnost zubních protéz. Z poté podstoupí laserové svařování, povrchové leštění, aby se odstranily všechny odhalené póry, a rentgenový test. Laserové lokální svařování může okamžitě opravit povrchové vady poréznosti.
Tři: leštění a broušení
1. Mechanické broušení: Vzhledem k vysoké chemické reaktivitě titanu, nízké tepelné vodivosti, vysoké viskozitě a nízkému poměru mechanického broušení by se pro broušení a leštění titanu neměla používat běžná brusiva. Místo toho jsou nejlepší supertvrdá brusiva s dobrou tepelnou vodivostí, jako je diamant a kubický nitrid boru. Lineární rychlost leštění je typicky 900–1800 m/min. Jinak je povrch titanu náchylný k mikrotrhlinám a popáleninám od broušení.
2. Chemické leštění: K dosažení cíle nivelačního leštění prochází kov REDOXNÍ reakcí v chemickém prostředí. Mezi jeho výhody patří skutečnost, že chemické leštění nemá nic společného s tvrdostí kovu, leštící plochou a tvarem struktury, kde jsou leštěny části, které jsou v kontaktu s leštící kapalinou, nedostatek potřebného specializovaného komplexního vybavení, jednoduchost obsluhy a jeho vhodnost pro složité titanové nosné konstrukce zubních protéz. Je nutné mít dobrý leštící účinek, aniž by byla ohrožena přesnost zubní náhrady, protože procesní parametry chemického leštění jsou náročné na kontrolu.
Čtyři, zbarvení
Ošetření povrchovou nitridací, atmosférickou oxidací a povrchovou úpravou anodickou oxidací lze použít k vytvoření světle žlutého nebo zlatožlutého povrchu, čímž se zlepší vzhled titanových protéz a zabrání se žloutnutí titanových zubních protéz za přirozených podmínek. Proces anodizace vytváří barvu přirozeně pomocí interference filmu oxidu titanu se světlem. Změnou napětí nádrže může na titanovém povrchu vytvořit zářivé barvy.
